Důchodcovská šikana

Důchodcovská šikana aneb Každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán

Začalo to úplně nevinně telefonátem zoufalého pána, který se svěřil že v sobotu v poledne by rád pro dceru opravil internet a pomalu chtěl utratit všechny svoje peníze. Svěřil se, že prý už mají všechny obchody zavřené a ty co mají otevřeno, tak mají potřebnou součástku předraženou. Bylo mi ho hloupé ho odmítnout, když potřebnou součástku mám doma navíc do rezervy a byla velká šance, že mu ji vymění jeho poskytovatel internetu zdarma a tu zakoupenou by tak měl doma přebytečně a jistě by ji koupil minimálně o několik desítek či stovek korun dráž, než když si bude vše moct zařídit v klidu. Dobře víme jak na tom důchodci jsou špatně a tak jsem mu chtěl ušetřit námahu a udělat dobrý skutek. Zašel jsem tedy místo jiné práce, která musela počkat, na smluvenou adresu, zdroj vyměnil a ještě jsem jim napsal email o změnu tarifu s větší rychlostí a úsporou 240Kč ročně. Poučen z předchozích lumpů, které jsem pak o zapůjčené věci musel často marně nahánět, jsem si dovolil požádat o zálohu v obvyklé ceně věci, tj. 300 korun. U slušných lidí by člověk dostal spropitné na cestu, ale nějak na to zapomněli. Asi neměli drobné jsem si řekl a odešel spokojený s tím, jak budou rádi že jsem jim pomohl a ještě dobře poradil.

Uplynuli dva dny a opravdu se pán ozval, že nemá co na práci a jestli nemá někam přijít vrátit ten zdroj, řekl jsem mu že momentálně nejsem doma, ale protože jsem s tím počítal, nechal jsem doma 200Kč v papírových a posledních padesát korun, co jsem měl v drobných. Počítal jsem tak nějak automaticky že ze slušnosti ocení spropitným, co jsem pro ně udělal. Postupně se náš rozhovor v mobilu začal vyhrocovat a ani jeden jsme nechtěli ustoupit, jak to tak bývá, když mají oba pravdu. On chtěl vidět svoje peníze které jsem mu slíbil a já zase alespoň malou odměnu za to, že jsem trávil nějaký čas na cestě a pomohl jsem jim. Celé to asi mohla zachránit dcera, ale ta od všeho dala ruce pryč, protože rychle opravený internet pro ni až takovou prioritou nebyl a postavila se na stranu otce. Ten po mě navíc požadoval, abych dceři vypsal tedy doklad na těch padesát korun, což nelze brát jinak, než jako byrokratickou šikanu. Snažit se takovým lidem vysvětlit svůj postoj byl předem prohraný čas, několikrát volali a čím víc volali, tím méně byli ochotní naslouchat a pochopit že momentálně nejsem doma abych to s nim rychle vyrovnal. Nakonec jsme provolali alespoň třicet minut. Když jsem na to pána upozornil, že víc provolal, než o co se hádáme, tak řekl že to mu je jedno a nic mi do toho není. Dokud byl v úzkých, udělal by pro mě všechno, ale jen co mu otrnulo, rázem věci dostali jiný spád.

Mě osobně přijde trapné, abych si o spropitné musel říkat, ale ještě trapnější aby po mě upozorněný zákazník ještě hulákal. Chápu že měl špatné zkušenosti a všude vidí zloděje, ale já taky musím platit nájem a nemůžu si dovolit chodit pracovat zadarmo. Skoro se mi chtělo ji na těch padesát korun vystavit fakturu a poslat ji to poštou, včetně manipulačního poplatku za papírový doklad v dvojnásobné výši. Taky vám to přijde nesmyslné, jako když dostanete poštou složenku na tři koruny? Znám i případy které to tak dotáhli daleko, že na sebe posílají různé kontroly a to vše kvůli úplné prkotině. A při svém vytížení se pustit do křížku s důchodcem, který klidně prohlásí, že volá protože nemá co dělat, to pěkně děkuji. No není lepší příště až někdo zavolá že shání součástku, mu ji prodat rovnou i s padesátikorunovou přirážkou, ať si mu pak za dva dny doma leží třeba do konce života?